Výpočet
Programy vychází z metodiky SYMOS'97, která je určena především pro vypracování rozptylových
studií jakožto podkladů pro hodnocení kvality ovzduší.
Hodnoty vypočtených koncentrací v referenčním bodě závisí mimo jiné na tvaru terénu mezi
zdrojem a referenčním bodem. Pro výpočet vstupuje terén formou matice hodnot výškopisu v
požadované oblasti o libovolné velikosti buňky.
Do výpočtu může být zahrnut vliv převýšení v malých vzdálenostech, protože v řadě případů
je nutné vypočítat znečistění i v malých vzdálenostech od komína, kdy ještě vlečka nedosahuje
své maximální výšky. V metodice je zahrnut tvar křivky, po které stoupají exhalace, a tedy
počítat koncentrace i ve velmi malé vzdálenosti od zdroje. Vyskytuje-li se několik komínů
blízko sebe tak, že se jejich kouřové vlečky mohou vzájemně ovlivňovat, celkové převýšení
vleček vzrůstá. Ve výpočtovém modelu jsou zahrnuty vztahy, kterým se toto zvýšení vypočte.
V programu je zahrnuto i zeslabení vlivu nízkých zdrojů na znečištění ovzduší na horách, protože v atmosféře
existují zadržující vrstvy, nad které se znečištění z nízkých zdrojů nemůže dostat. Model obsahuje vztahy
vyjadřující statistickou četnost výskytu horní hranice inverze, které jsou odvozeny z aerologických měření
teplotního zvrstvení ovzduší a hladinou 850 hPa na meteorologické stanici Praha-Libuš.
Pro výpočet ročních průměrů se pro každý zdroj udává také relativní roční využití maximálního
výkonu.
V případě, kdy mezi zdrojem a referenčním bodem je terén zvýšený se předpokládá, že kouřová vlečka vystupuje podél
svahů vzhůru a použije se korekce efektivní výšky komínu. Znečisťující látky se v atmosféře podrobují různým
procesům, jejichž přičiněním jsou z atmosféry odstraňovány. Jedná se buď o chemické nebo fyzikální procesy.
Fyzikální procesy se dále dělí na mokrou a suchou depozici, podle způsobu jakým jsou příměsi
odstraňovány.
Suchá depozice: je zachytávání plynné nebo pevné látky na zemském povrchu.
Mokrá depozice: je vychytávání těchto látek padajícími srážkami.
Kategorie znečišťujících látek
Model uvažuje průměrnou dobu setrvání látky v atmosféře, kterou je možno stanovit pro řadu látek. Pro první
přiblížení se látky dělí do tří kategorií a výsledná koncentrace se vypočítá zahrnutím korekce na depozici a
transformaci podle daných vztahů pro danou kategorii znečišťující látky. Jednotlivé znečisťující látky jsou
rozděleny do kategorií podle průměrné doby setrvání v atmosféře.
- Kat. I - 20 hodin
- Kat. II - 6 dní
- Kat. III - 2 roky
Výpočet koncentrací z plošných zdrojů
Plošný zdroj se rozdělí na dostatečný počet čtvercových plošných elementů. Velikost elementů se volí v závislosti
na vzdálenosti nejbližšího referenčního bodu.
Výpočet koncentrací z liniových zdrojů
Stejně jako u plošných zdrojů koncentraci od liniového zdroje vypočítáme tak, že liniový zdroj rozdělíme na
dostatečný počet délkových elementů.
Poznámka: Liniovými zdroji se rozumí zejména silnice s automobilovým provozem.
Výpočet průměrných ročních koncentrací
- je nutné zkonstruovat podrobnou větrnou růžici, tj. stanovit četnosti výskytu směru větru pro každý azimut od 0° do 359° při všech třídách stability a třídách rychlosti větru. Vstupní větrná růžice obsahuje relativní četnosti v procentech pro 8 základních směrů větru a četnosti bezvětří ve všech třídách stability.
- program umožňuje provádět výpočty nejen po 1°(předvolená hodnota), ale i v rozsahu od 0.5° do 5°.
Klimatické vstupní údaje
Klimatické vstupní údaje se obvykle týkají období jednoho roku. Pozornost je třeba věnovat tomu, zda jsou údaje z
té které meteorologické nebo klimatické stanice reprezentativní pro dané místo výpočtu. Posouzení této
reprezentativnosti je však záležitost značně komplikovaná, závisí nejen na topografii terénu a vzdálenosti stanice
od místa výpočtu, ale i na typu klimatických údajů.
Jako nejdůležitější klimatický vstupní údaj se zadává větrná růžice rozlišená podle rychlosti větru a teplotní
stability atmosféry.
Rychlost větru
se dělí do tří tříd rychlosti:
- slabý vítr 1.7 m/s
- střední vítr 5 m/s
- silný vítr 11 m/s
Poznámka: Rychlostí větru se přitom rozumí rychlost zjišťovaná ve standardní meteorologické
výšce 10 m nad zemí.
Teplotní stabilita atmosféry
její mírou je vertikální teplotní gradient popisující její teplotní zvrstvení. Stabilitní klasifikace obsahuje pět
tříd stability ovzduší:
- superstabilní - silné inverze, velmi špatné podmínky rozptylu
- stabilní - běžné inverze, špatné podmínky rozptylu
- izotermní - slabé inverze, izotermie nebo malý kladný teplotní gradient často se vyskytující mírně zhoršené rozptylové podmínky
- normální - indiferentní teplotní zvrstvení, běžný případ dobrých rozptylových podmínek
- labilní - labilní teplotní zvrstvení, rychlý rozptyl znečišťujících látek.
Ne všechny třídy stability atmosféry se vyskytují za všech rychlostí větru. V praxi dochází k výskytu 11 kombinací
tříd stability a tříd rychlosti větru. Větrná růžice, která je vstupem pro výpočet znečištění ovzduší, tedy
obsahuje relativní četnosti směru větru z 8 základních směrů pro těchto 11 různých rozptylových podmínek a kromě
toho četnost bezvětří pro každou třídu stability atmosféry.
Související články
|
METODIKA
| Metodika výpočtu znečištění ovzduší
|
|---|
|
SYMOS'97
| Popis produktu
|
|---|
|
Růžice
| Natočení větrné růžice pro systém JTSK
|
|---|
Kontakt
Další informace poskytne: